8. článek – Češi a české výrobky na NZ, pláž Piha

Ahoj přátelé,

tentokrát začnu trochu jinak. Minulý týden jsem překročil dva kalendářní milníky. První, že jsem započal třetí měsíc na Novém Zélandu a ten druhý, trochu depresivnější, že jsem oslavil 26. rok svého života :-). Zpětně Vám všem, kteří na mě vzpomněli, chci ještě jednou poděkovat za přání, které jste mi poslali. Potěšilo mě to. Jo a ještě se pochlubím první ujetou stovkou kilometrů za volantem vpravo a po opačné straně, než jsem zvyklý od nás. Auto sice nemám, ale už jsem řídil sám ve třech půjčených vozech od kamarádů či domácího BMW. Jak jsem si první týdny moc nedovedl toto představit, teď mi řízení nedělá žádný problém, člověk si zvykne a všechna auta byla s automatickou převodovkou, tudíž jsem se nemusel zaobírat řazením, ale jen tím, co se děje na silnici a kudy že musím jet. Toť na úvod vše.

Dnešní téma, jak už jste mohli vypozorovat z názvu článku, zní Češi a české výrobky na Novém Zélandu a nejvyhlášenější surfařská pláž Piha, kterou už jsem navštívil. Ještě upozorním, že většina informací v mých článcích je z mého subjektivního mínění, každý Čech může tady zažít něco jiného a mít odlišné názory, já ale píšu sám za sebe.

Začnu tedy pláží Piha. Nachází se na západním pobřeží Severního ostrova cca 40 km od Aucklandu. Otevřené Tasmánské moře dává možnost surfařům využít několikametrové vlny a černá železo-písčitá pláž zase k relaxaci v letních měsících. V blízkosti této pláže stojí tak stovka baráčků, které jsou obydlené hlavně v teplých měsících. Tento malý počet přes oblíbenost tohoto místa mě překvapil. Na druhou stranu jsem se dočetl, že život tu není pro slabé nátury. Jelikož je mezi Aucklandem velká část horniny a neobydlený kus buše, často tu vypadne proud, je problém s telefonním signálem a bouřka tu není nic ojedinělého. Takže jak se říká, vše má své pro a proti, ale pokud prahnete po klidném životě v blízkosti pláže, líbilo by se vám tady.

Jak už jsem napsal, je to zejména mekka všech surfařů, kteří mají možnost se ukázat na každoročních závodech. Ty první se tu konaly už v roce 1930. Já jsem zatím surf nikdy nevyzkoušel (jen 10 dní windsurfing), tak mám další cíl na léto. I když určitě ne na této zmiňované pláži, jelikož jsem se dočetl, že pro začátečníky to tu opravdu vhodné není, protože je tu mnoho nebezpečných proudů a koupat se doporučuje jen v oblastech střežených surfařskou hlídkou. Bohužel se některá skaliska na pobřeží staly tím posledním, co nešťastné rybářské lodě, potažmo jejich osadníci, viděli. Takže pozor.

Kromě surfařských závodů se tu uskutečňují také akce ve státní svátek Anzac day, který dává vzpomenout na všechny padlé novozélandské a australské vojáky sloužící vlasti v různých válkách. Dále něco jako „Mlýnské slavnosti“ či dle mého nebezpečný závod Day of Giants (Den obrů), kde se snaží pětice na dlouhé veslici pokořit místní vlny. Jak se jim to daří, můžete kouknout například zde: https://www.youtube.com/watch?v=iMelI777Y9o a popřemýšlet, zda byste do toho šli také. Já asi ne ;-).

Jinak k mé návštěvě tohoto krásného místa jen ve zkratce. Spolu s jednou Češkou jsme zdolali nejvýše možné přístupné místo na skále nazývané Lion Rock (Lví skála), z které je krásný výhled na celou pláž. Vyšlo nám i počasí, takže i procházka na pláži byla fajn. A i když je tu kalendářně zima a počasí na koupání opravdu nebylo, viděli jsme během hodiny asi 3 odvážné surfaře. Prostě nasadit neoprén a jde se na to – když to miluješ, není co řešit.

Přejdu-li do další části tohoto článku, tak jsem zjišťoval, které že české výrobky jsou možné na NZ koupit. Zkuste si tipnout… Nechám Vám pár vteřin… No správná odpověď je, že jich tu moc nenajdeme. Dle mého je největší vývozní artikl z ČR na NZ naše celosvětové chválené pivo. Konkrétně tu zde ve velkých supermarketech můžete koupit Pilsner Urquell a Budějovický Budvar. Za dvanáct 330 ml lahví zaplatíte za „Plzíňky“ nejméně $24,98 (cena byla v akci v nejlevnější síti supermarketů – PacknSave), což v přepočtu vychází okolo 35 Kč za jednu 0,3 l lahev. Budějovický kolega stojí cca 32 Kč. Přišel mi dotaz, zda si tu kupuji Plzně, tak odpovím tak, že zas takový notorický pivař nejsem a vystačím si se dvěma pivy týdně, které si většinou dám po víkendovém zápase. Ale abych ze sebe nedělal úplného abstinenta, v den svých narozenin jsem dostal od Rudy multipack 12-ti Plzní a už mám v lednici poslední :-( :-D. Ale nehamounil jsem a rozdal spolubydlícím, domácímu i dvěma spoluhráčům se slovy, že toto je nejlepší české pivo. Takže jsem takový malý propagátor a šířitel tohoto zlatavého moku. Mimochodem, kdyby někdo někoho znal v Plzeňském pivovaru, tento odstavec mu přepošlete se vzkazem, že případným sponzorským darům za dobrou reklamu (stačily by v tekutém skupenství) bych se vůbec nebránil :-). Děkuji.

Dále jsem v Aucklandu narazil na autorizovaného prodejce vozů Škoda, ale ceny aut se nedají moc dobře porovnávat, tak jsem je ani nezjišťoval. No a poslední zboží, co jsem tu spatřil s českou etiketou bylo zelí, které tu dělá jeden Čech a prodává ho spíše soukromě či v nějakých menších krámkách, jako například v jedné české kavárně, kterou vám představím níže. Tak to je asi z českých výrobků vše. Možná by se ještě něco našlo, ale zatím jsem s tím nepřišel do kontaktu či nikde nezahlédl, je to přeci jenom velká dálka pro obchodní záměry.

V poslední části Vám něco sdělím o Češích jakožto turistech či o místní komunitě našich krajanů. Tak jdeme na to, začnu hezky na startu. Jelikož si NZ hlídá příliv turistů kvótami pro udělení víz, tak není úplně jednoduché se sem dostat s pracovními vízy. Ale o tom jindy. Chci spíše říci, že Česká republika patří do drtivé většiny zemí, které mají omezený počet víz, konkrétně to bylo v tomto roce 1000 míst pro celou republiku. K tomu vezměme v potaz, že víza Working Holiday, na kterém tu jsem, jsou jen pro lidi ve věku od 18 do 35 let, každý je může získat jen jednou, dále velká vzdálenost, velké počáteční náklady a pak je pochopitelné, že tu ne každý den narazíte na Čecha. I když na druhou stranu, o tento kout světa je v Čechách stále větší zájem a když vzpomenu na stresující den žádosti, tak žádalo několikanásobně více lidí, než byla kvóta a i přes různé pády serveru, pomalé načítání stránek bylo po 40 minutách plno na celý rok! Měl jsem opravdu i štěstí, že jsem se „vešel“…

Takže počty Čechů tu nejsou nijak velké, maximálně 1000 lidí sem může za rok na víza Working Holiday, dále sem můžete maximálně na 3 měsíce na vízum turistické (které je neomezené) a poté k tomu připočtěme pár desítek lidí na sponzorských či partnerských vízech a lidí, kteří tu žijí už dlouho a získali novozélandské občanství. Toť vše. Troufám si říci, že většina lidí na pracovní vízum Working Holiday směřuje své kroky na Jižní ostrov či úplně dolů na Severní ostrov do města Wellington. Ptáte se proč? Odpověď je následující: Život je tam o trochu levnější než tady v Aucklandu a HLAVNĚ se tam dá pracovat na různých farmách či sadech, kde nemusíte pořádně umět anglicky a vyděláte si na cestování a jídlo. Ty ambicióznější zůstávají v Aucklandu, kde je spíše odbornější práce a život je tu trochu dražší. Ale je to podobné jak v Čechách – vybírat mezi Prahou a Moravou, vše má své pro a proti. Takže odhaduji, že většina „baťůžkářů“ (jak nám tady déle žijící lidé říkají) pracuje v zemědělství a při práci cestuje a poznává nejvzdálenější kout planety.

Nakousl jsem také Čechy, kteří tu žijí už několik (i desítek) let. Při výběru ubytování jsem se seznámil s Hankou Růžičkovou, která tu bydlí už dlouho a je ve výboru Československého klubu v Aucklandu. Poskytla mi pár hodících se informací a jsem rád, že i pozvala na Štědrovečerní večeři, která se konala tuto středu (24.06.) v jedné krásné kavárně u maríny, kterou vlastní Čech Jirka a vaří, pečou a obsluhují tam jen Češi, takže ideální místo na setkání československého klubu, jehož členové tráví svůj život právě tady. A proč že štědrovečerní? No samozřejmě se jednalo trochu o recesi, ale zimu tu máme (naštěstí pořád jen kalendářně – teploty 13-20 st. a povětšinou azurová obloha :-P), 24.-tého jsme také měli, takže proč by se nemohla podávat klasická česká vánoční večeře. Naštěstí mi termín oné hostiny a srazu zároveň vyhovoval a tak jsem se vydal poznat další krajany, získat nové informace a nebudu lhát, že jsem se netěšil na kuřecí řízek, bramborový salát a točenou Plzeň :-). K tomu jsem do sebe ještě naládoval hrachovou polévku, mořskou rybu a jako dezert se servíroval tvarohovo-makový koláček se šlehačkou. K tomu ještě svařáček a abych podpořil místního sympatického kuchaře, zakoupil jsem si ještě čerstvě dělaný větrník na další den. No prostě večeře neměla chybu (snad jen to, že vše mi z talíře zmizelo nějak rychle a už se mi zase stýská :-) ). Sešlo se nás kolem 25-ti a z pár lidma jsem se pobavil a zjišťoval, co že je sem vedlo, proč je to tu pro ně lepší než v ČR a tak. Opravdu jsem rád prohodil pár slov s krajany, kteří tu žijí od 5 do 21 let a celkově bylo velice milé se pobavit česky, zeptat se na to, co mě zajímá a ne jen na to, co se umím zeptat :-D. Dále si pochutnat na večeři, poslechnout české koledy a zasmát se pár českým hláškám, které vkusně zazněly. No a dobrá zpráva zazněla na závěr, že za měsíc by se to mělo opakovat a měla by se podávat Svíčková s knedlíkem, no docela se těším… :-)

Toť vše z osmého vydání mého blogu. Doufám, že léto už se v ČR probouzí a budete si moct naplno užívat sluníčka. Mějte se hezky.

LB z NZ

28.06.2015

 Obrázky: